Můj život

30. ledna 2011 v 18:44 |  Nezařaditelné
jj

Příběh jedné obyčejné holky

Chcete o mě něco vědět?

Mé zájmy, můj život a jiné perličky?

Poviprávím vám svůj život.

Začalo to 1. února 1994, krát ce po půlnoci. Ten den jsem se narodila.
Nejspíše bych nesouhlasila s jménem které mi dali, Lenka, ale bohužel se mě nikdo nezeptal.
Z dětství si toho moc nepamatuji,a ž na fialovou plastovou tříkolku a legendárního plyšového psa z benzínky, které ho jsem dostala od dědy už v porodnici. Toho plyšáka si pamatuji velmi dobře. Rozhodně už není nejmladší, však mu brzy bude 17let, z věčného mazlení už je celý zničený a už mu nedrží krk vzpřímeně a hlava tak padá dolů. Tohohle pejska sem jako malá nidky nemohla nechat doma, nedej bože ho zapomenout. Ještě teď znám jeho jméno: Šimráček.
Už jako malá jsem vyčuhovala z davu, zatímco moji vrstevníci trávili čas u televize díváním se na My little ponny, já ujížděla na Jurasic Parku, 5 elementu a dračím srdci. nejblíže ke všem sem měla asi díky filmu zachraňte Williho.
Ve školce to ještě šlo, našla sem si kamarády, bavila se, ale stejnak jsem cítila, že to není ono, neměla sem s nikým společné zájmy, místo toho jsem se věnovala kreslení, kolik kvůli mě musely učitelky nakoupit papírů si nedovažuju ani představit.
4roky se přehouply a začala základní škola. Znáte to období, kdy se vlastně skoro neznáte a můžete si shánět nové kamarády? Tady to moc dobře nešlo. Krom mě do třídy nastoupilo i plno mých spolužáků ze školky a začaly první pomluvy o tom, že já jsem ta divná holka ze školky.
Můžete si říkat co chcete, ale pro všechny třídní očitelky sem vždycky byla jedním z nejoblíbenějších žáků ze třídy. Rozohodně ne nejlepší žačka, ale určitě velmi kreativní a nápaditá.
Přes to všechno sjem se od 2 třídy až do 9 potýkala s šikanou, kterou nidk onechtěl řešit, ačkoliv tam chodila má matka takřka každý rok. V té chvíli se ve mě zlomil i poslední bod vzdoru.
Ačkoliv tady dokážu bez žádných potíží vyprávět svůj život, v realitě byste viděli jen podprůměrnou uzavřenou podivínku. Ale tady je pro mne stále ještě otevřený svět plný možností, protože virtuální přátelé se nepozastavují nad tím jak vypadám,a le jaká jsem tam uvnitř, za což jim jsem vděčná.
Ve 4třídě mě chytlo fotografování, nedřív jen tak pro radost, v 7třídě už sem se tomu věnovala zase o něco víc a nakonec o rok později ve mne vypukla opravdová vášeň.
V tuhle dobu ve mne vypukla láska k rudé barvě, tedy lépe řečeno k rudé barvě ve vlasech a začlo barvení, červená barva mi vydržel doteď.
Po 9třídě nastoupial střední škola, díky rodičovskému vydírání jsem skončila na střední škole TRIVIS, ať si říká kdo chce co chce, tahle škola ničí jakoukoliv fantazii, i když se rozhodně neučíme, nebo už mám hotový test či cvičení, učitelé m izakazují kreslit si do sešitu, nevidím jediný důvod, proč bych to nemohla dělat, nemluvě o omezování možností řešení různých matematických příkladů, kdy za použití jakékoliv jiné a SNAŽŠÍ techniky na vyřešení příkladu máte automaticky za 5!
Já jsem fotografka, ne právnička a tak chci vidět, aj kse rodiče budou tvářit až kromě 4na vysvědšení neudělám z práva nai tu hloupou maturitu, protože se toho prostě tolik NENAUČÍM kor z práva!!
Co mě vždy bavil oa zajímalo je četba kniha to hlavně fantasy, věnování se naší, pořadí už 5kočce Břétě a mém hadovy Izabelle. mezi mé další koníčky patří lukostřelba, psaní povídek, samozřejmě fotografování a koně.
Nejsem nijak módní, neumím se malovat, oblékat, česat a ani nejsem nijak zběhlá v informacích o celebritách, ale přesto si myslím, že je hlavní být svá.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Sajzule17 Sajzule17 | Web | 31. ledna 2011 v 11:16 | Reagovat

jj hezkej blogis pls podivala by ses na muj podelanej blog sajzule17apokemon.blog.cz :-(

2 'Adrii' 'Adrii' | E-mail | Web | 1. února 2011 v 21:35 | Reagovat

SONB začíná..:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.